Adam a Eva, v židovsko-křesťanské a islámské tradici, původní lidský pár, rodiče lidské rasy.

V Bibli jsou dva příběhy o jejich stvoření. Podle kněžské (P) historie 5. nebo 6. století před naším letopočtem (Genesis 1: 1–2: 4) Bůh šestého dne stvoření stvořil všechna živá stvoření a „na svůj vlastní obraz„ člověk oba “ muži a ženy.“ Bůh potom páru požehnal, řekl jim, aby byli „plodní a množili se“, a dal jim vládu nad všemi ostatními živými bytostmi. Podle zdlouhavějšího Yahwistova (J) vyprávění o 10. století před naším letopočtem (Genesis 2: 5–7, 2: 15–4: 1, 4:25), Bůh nebo Jahve, stvořil Adama v době, kdy byla Země stále prázdná, formoval jej ze zemského prachu a dýchal „do jeho nosních dír dech života“. Bůh pak dal Adamovi pravěkou rajskou zahradu, aby měl sklon, ale na trest smrti mu přikázal, aby nejedl plody „stromu poznání dobra a zla“. Následně, aby Adam nebyl sám, stvořil Bůh další zvířata, ale když zjistil, že tato zvířata nejsou dostatečná, usnul Adama, vzal mu žebro a vytvořil nového společníka, Evu. Ti dva byli nevinní, dokud Eva neustoupila pokušení zlého hada a Adama se k ní připojily při konzumaci zakázaného ovoce, načež oba poznali jejich nahotu a oblékli si fíkové listy jako oděvy. Bůh okamžitě poznal jejich přestoupení a vyhlásil jejich tresty – za ženu, bolest při porodu a podřízenost muži a , pro muže, sestup na prokletou půdu, s níž musí dřít a potit se o své živobytí.

Jejich prvními dětmi byli Kain a Ábel. Ábel, chovatel ovcí, byl Bohem vysoce ceněn a byl zabitý Kainem ze závisti. Další syn, Seth, se narodil, aby nahradil Ábela, a dva lidské kmeny, Kainité a Sethové, z nich pocházeli. Adam a Eva měli „další syny a dcery“ a smrt přišla k Adamovi ve věku 930.

Hebrejská bible nebo křesťanský Starý zákon nikde jinde neodkazuje na příběh Adama a Evy, s výjimkou čistě genealogického odkazu v 1. Paralipomenon 1: 1. Narážky se vyskytují v apokryfních knihách (tj. Vysoce ceněné, ale nekanonické knihy pro Židy a protestanty; deuterokanonické knihy pro římské katolíky a pravoslavné). Tento příběh byl populárnější mezi autory pseudepigrapha (tj. Nekanonických knih pro všechny tradice), mezi něž patří i život Adama a Evy, vyprávěný s velkým zdobením.

V křesťanském Novém zákoně je Adam v paulínských spisech postavou, která má určitou teologickou důležitost. Pavel vidí Adama jako předchůdce Krista, „typu toho, který měl přijít.“ (Římanům 5:12). Jak Adam inicioval lidský život na zemi, tak Kristus iniciuje nový život lidstva. Kvůli Adamovu hříchu , smrt přišla na všechny. Kvůli spravedlnosti Kristově je život dán všem. V Pavlově teologii byl tedy hřích Adamův a nikoli nedodržování Mojžíšova zákona, které pohany učinilo hříšnými; proto jsou Židé i pohané podobní potřebují Kristovu milost.

V pozdější křesťanské teologii se ujal koncept prvotního hříchu – hřích, v němž je lidstvo drženo v zajetí od pádu Adama a Evy. Nauka byla založena o Paulinově písmu, ale nebyla přijata řadou křesťanských sekt a tlumočníků, zejména mezi křesťany, kteří považují příběh Adama a Evy za méně skutečný a spíše za metaforu vztahu Boha a člověka.

V koránistické verzi příběhu Adama a Evy (souvisí převážně v súrách 2, 7, 15, 17 a 20 ), Alláh (Bůh) stvořil Adama z hlíny, ale vyvýšil ho s takovým vědomím, že andělům bylo přikázáno, aby se před ním klaněli. Iblīs (Satan) však pokoušel Adama i jeho „manželku“ v zahradě jíst ze zakázaného ovoce. Alláh je pak poslal dolů na zem, kde byli jejich potomci odsouzeni žít jako nepřátelé, ale Alláh, který byl milosrdný, nabídl Adamovi a jeho potomci věčné vedení, pokud by se řídili pouze jím, nikoli satanem. Podle učení Koránu byl Adamův hřích pouze jeho hříchem a nedal hříchy všem lidem; Adam byl zodpovědný za své vlastní činy, stejně jako jeho potomci za jejich.

Pozdější islámské tradice vedly k tomu, že Adam sestoupil z ráje na Sarandib (Srí Lanka) a Eva sestoupil do Jiddah v Arábii; po 200 letech odloučení se setkali poblíž hory ʿArafāt a začali počat děti.První dva synové, Qābīl a Hābīl, měli každý sestru dvojče a každý syn se oženil se sestrou svého bratra. Qābīl následně zabil Hābīla. Shīth se později narodil bez sestry a stal se Adamovým oblíbencem a jeho duchovním dědicem (wasī). Eva nakonec porodila 20 sad dvojčat a Adam měl před smrtí 40 000 potomků.