Klinický a spotřebitelský trh se stále více zaměřuje na použití rostlinných bílkovin jako složek stravy zaměřených na zachování nebo zvýšení hmoty kosterního svalstva. Nedávné důkazy však naznačují, že požití rostlinných proteinů v sóji a pšenici má za následek nižší syntetickou odpověď na svalové bílkoviny ve srovnání s několika bílkovinami na bázi zvířat. Možné nižší anabolické vlastnosti rostlinných zdrojů bílkovin lze přičíst nižší stravitelnosti rostlinných zdrojů, kromě větší splanchnické extrakce a následné syntézy močoviny aminokyselin odvozených z rostlinných bílkovin ve srovnání s bílkovinami živočišného původu. Posledně uvedené může souviset s relativním nedostatkem specifických esenciálních aminokyselin v rostlinách – na rozdíl od živočišných proteinů. Kromě toho má většina rostlinných bílkovin relativně nízký obsah leucinu, což může ve srovnání se zvířecími bílkovinami dále snižovat jejich anabolické vlastnosti. Několik studií však ve skutečnosti hodnotilo syntetickou odpověď postprandiálního svalového proteinu na požití rostlinných proteinů, přičemž primárními studovanými zdroji byly sójový a pšeničný protein. Navzdory navrhovaným nižším anabolickým vlastnostem rostlinných a živočišných proteinů mohou být použity různé strategie pro zvýšení anabolických vlastností rostlinných proteinů. Mohou zahrnovat následující: 1) obohacení rostlinných zdrojů bílkovin o aminokyseliny methionin, lysin a / nebo leucin; 2) selektivní šlechtění rostlinných zdrojů za účelem zlepšení profilů aminokyselin; 3) spotřeba většího množství rostlinných zdrojů bílkovin; nebo 4) požití více zdrojů bílkovin pro zajištění vyváženějšího profilu aminokyselin. Účinnost těchto dietních strategií na postprandiální syntézu svalových bílkovin je však třeba ještě studovat. Budoucí výzkum srovnávající anabolické vlastnosti různých rostlinných proteinů by měl definovat preferované zdroje proteinů, které se mají použít při nutričních intervencích na podporu přírůstku nebo udržení hmoty kosterního svalstva u zdravé i klinické populace.