Berlínská zeď: Rozdělení Berlína

Když v roce 1945 skončila druhá světová válka, dvojice spojeneckých mírových konferencí v Jaltě a Postupimi určila osud německých území. Rozdělili poražený národ na čtyři „spojenecké okupační zóny“: Východní část země šla do Sovětského svazu, zatímco západní část do Spojených států, Velké Británie a (případně) Francie.

Přestože se Berlín nacházel zcela v sovětské části země (seděl asi 100 mil od hranice mezi východní a západní okupací) zóny), Jaltské a Postupimské dohody rozdělily město na podobné sektory. Sověti obsadili východní polovinu, zatímco ostatní spojenci západní. Tato čtyřcestná okupace Berlína začala v červnu 1945.

Berlínská zeď: blokáda a krize

Existence západního Berlína, nápadně kapitalistického města hluboko v komunistickém východním Německu, “ uvízl jako kost v sovětském krku, „jak řekl sovětský vůdce Nikita Chruščov. Rusové začali manévrovat, aby nadobro vyhnali z města Spojené státy, Británii a Francii. V roce 1948 měla sovětská blokáda západního Berlína hladovět západní spojenci z města. Místo ústupu však Spojené státy a jejich spojenci zásobovali své sektory města ze vzduchu. Toto úsilí, známé jako Berlínský přepravní let, trvalo déle než rok a přineslo více než 2,3 miliony tun potravin, pohonných hmot a dalšího zboží do západního Berlína. Sověti zrušili blokádu v roce 1949.

Po desetiletí relativního klidu znovu vzplanulo napětí v roce 1958. Na další tři roky Sověti – povzbuzený úspěšným vypuštěním satelitu Sputnik rok předtím během t „Vesmírná rasa“ a v rozpacích se zdánlivě nekonečným přílivem uprchlíků z východu na západ (téměř 3 miliony od konce blokády, mnoho z nich mladých kvalifikovaných pracovníků, jako jsou lékaři, učitelé a inženýři) – zmařeni a vyhrožováni, zatímco spojenci vzdorovali. Summity, konference a další jednání přicházely a odcházely bez řešení. Mezitím pokračovala záplava uprchlíků. V červnu 1961 opustilo NDR přes Berlín asi 19 000 lidí. Následující měsíc uprchlo 30 000 lidí. Za prvních 11 srpnových dnů překročilo hranici do západního Berlína 16 000 východních Němců a 12. srpna jich následovalo asi 2400 – největší počet přeběhlíků, kteří kdy opustili východní Německo za jediný den.

Berlín Zeď: Budování zdi

Té noci premiér Chruščov dal východoněmecké vládě povolení zastavit příliv emigrantů definitivním uzavřením hranic. Za pouhé dva týdny východoněmecká armáda, policie a dobrovolní stavební dělníci dokončili provizorní ostnatý drát a betonovou blokovou zeď – Berlínskou zeď -, která dělila jednu stranu města od druhé.

Předtím zeď byla postavena, Berlínčané na obou stranách města se mohli pohybovat docela volně: Překročili východ-západ, aby pracovali, nakupovali, chodili do divadla a do filmů. Vlaky a linky metra přepravovaly cestující tam a zpět.Poté, co byla zeď postavena, bylo nemožné se dostat z východu do západního Berlína kromě jednoho ze tří kontrolních bodů: v Helmstedtu (v americkém vojenském jazyce „Checkpoint Alpha“), v Dreilindenu („Checkpoint Bravo“) a v centru Berlína na Friedrichstrasse („Checkpoint Charlie“). (NDR nakonec postavila 12 kontrolních bodů podél zdi.) Na každém z kontrolních bodů východoněmečtí vojáci prověřovali diplomaty a další úředníky, než jim bylo umožněno vstoupit nebo odejít. Kromě zvláštních okolností, cestujícím z východního a západního Berlína bylo zřídka umožněno přes hranice.

Berlínská zeď: 1961- 1989

Stavba berlínské zdi zastavila příliv uprchlíků z východu na západ a zmírnila krizi kolem Berlína. (Přestože prezident John F. Kennedy z toho nebyl nadšený, připustil, že „zeď je mnohem lepší než válka.“) Téměř dva roky poté, co byla postavena Berlínská zeď, John F. Kennedy přednesl jednu z nejznámějších adres svého předsednictví davu více než 120 000 lidí shromážděných před západoněmeckou radnicí, jen pár kroků od Braniborské brány. Kennedyho projev byl většinou zapamatován pro jednu konkrétní frázi. „Jsem Berlínčan.“

Celkem bylo zabito nejméně 171 lidí, kteří se pokoušeli dostat přes, pod nebo kolem berlínské zdi. Útěk z východního Německa však nebyl nemožný: Od roku 1961 až do zdi v roce 1989 se více než 5 000 východních Němců (včetně asi 600 pohraničních stráží) podařilo překročit hranici skokem z oken přiléhajících ke zdi, lezením po ostnatém drátu, létáním v horkovzdušných balónech, plazením se stoky a řízením skrz neopevněné části zdi vysokou rychlostí.

Berlínská zeď: Pád zdi

9. listopadu 1989, když se ve východní Evropě začala rozmrzat studená válka, oznámil mluvčí komunistické strany východního Berlína změnu vztahů jeho města se Západem. Od půlnoci toho dne řekl , občané NDR mohli překročit hranice země. Východní a západní Berlínčané se hrnuli ke zdi, popíjeli pivo a šampaňské a skandovali „Tor auf!“ („Otevřete bránu!“). O půlnoci zaplavili kontrolní stanoviště.

Více než 2 miliony lidí z východního Berlína ten víkend navštívily západní Berlín, aby se zúčastnili slavnosti, která byla, napsal jeden novinář, „největší pouliční večírek v historii světa.“ Lidé pomocí kladiv a kleští odhazovali kusy zdi – stali se známými jako „mauerspechte“ nebo „dateli na zdi“ – zatímco jeřáby a buldozery strhávaly část po sekci. Zeď brzy byla pryč a Berlín byl sjednocen poprvé od roku 1945. „Teprve dnes,“ nastříkal jeden Berlínčan na část zdi, „je válka opravdu u konce.“

Sjednocení východního a západního Německa se stal oficiálním 3. října 1990, téměř rok po pádu berlínské zdi.