Břidlice, jakákoli ze skupiny jemnozrnných laminovaných sedimentárních hornin sestávajících z částic bahna a jílu. Břidlice je nejhojnější ze sedimentárních hornin a tvoří zhruba 70 procent tohoto horninového typu v kůře Země.

Přečíst více k tomuto tématu

sedimentární hornina: Obecné vlastnosti břidlic

Vlastnosti břidlic jsou do značné míry určeny jemnou zrnitostí minerálů, které je tvoří. Hromadění jemného klastického detritu …

Břidlice se často vyskytují s vrstvami pískovce nebo vápence. Obvykle se tvoří v prostředích, kde se bahno, bahno a další sedimenty ukládaly jemnými transportními proudy a staly se zhutněnými, jako například hlubinné dno, povodí mělkých moří, říční nivy a playa. Většina břidlic se vyskytuje v rozlehlých listech o tloušťce několika metrů, i když některé se vyvíjejí v čočkovitých útvarech.

Břidlice se charakteristicky skládají z nejméně 30 procent jílových minerálů a podstatného množství křemene. Obsahují také menší množství uhličitanů, živců, oxidů železa, fosilií a organických látek. Některé organicky bohaté břidlice, nazývané ropné břidlice, obsahují kerogen (chemicky složitá směs pevných uhlovodíků pocházejících z rostlinných a živočišných látek) v dostatečně velkém množství, aby při intenzivním zahřátí poskytly ropu.

Břidlice obvykle mají laminovaná struktura a jsou štěpné; tj. vykazují tendenci rozdělit se na tenké vrstvy, které jsou obvykle rovnoběžné s povrchem roviny podestýlky. Takové fyzikální vlastnosti jako propustnost a plastickost jsou do značné míry závislé na zrnitosti minerálů, z nichž se skládají. Břidlicovou barvu určuje především složení. Obecně platí, že čím vyšší je organický obsah břidlice, tím tmavší je jeho barva. Přítomnost hematitu a limonitu (hydratovaného oxidu železitého) vede k načervenalému a fialovému zabarvení, zatímco minerální složky bohaté na železo dodávají modré, zelené a černé odstíny. Vápenaté břidlice (ty, které mají velké procento kalcitu) jsou naopak světle šedé nebo nažloutlé.