Dva odlišné zákony přijaté v nacistickém Německu v září 1935 jsou souhrnně označovány jako norimberské zákony: říšský občanský zákon a zákon na ochranu německé krve a německé cti. Tyto zákony ztělesňovaly mnoho rasových teorií podporujících nacistickou ideologii. Poskytly by právní rámec pro systematické pronásledování Židů v Německu.

Úplné znění norimberských zákonů (v anglickém překladu) naleznete zde.

Adolf Hitler oznámil norimberské zákony 15. září 1935. Německý parlament (Reichstag), poté složený výhradně z nacistických představitelů, schválil zákony. Antisemitismus měl pro nacistickou stranu zásadní význam, proto Hitler svolal parlament na zvláštní zasedání na každoročním shromáždění nacistické strany v Norimberku v Německu.

Zákon o říšském občanství

Nacisté dlouho hledali právní definici, která by identifikovala Židy nikoli podle náboženské příslušnosti, ale podle rasového antisemitismu. Židy v Německu nebylo snadné identifikovat zrakem. Mnozí se vzdali tradičních postupů a zdání a integrovali se do hlavního proudu společnosti. Někteří již nepraktikovali judaismus a dokonce začali slavit křesťanské svátky, zejména Vánoce, se svými nežidovskými sousedy. Mnozí z nich se oženili s křesťany nebo konvertovali ke křesťanství.

Podle říšského zákona o občanství a mnoha objasňujících dekretů o jeho provádění, pouze lidé „německého“ nebo spřízněnou krví „mohli být občané Německa. Zákon definoval, kdo byl a nebyl Němcem a kdo byl a nebyl Židem. Nacisté odmítli tradiční pohled na Židy jako na členy náboženské nebo kulturní komunity. Tvrdili místo toho že Židé byli rasou definovanou zrozením a krví.

Navzdory přetrvávajícím tvrzením nacistické ideologie neexistoval žádný vědecky platný základ k definování Židů jako rasy. Nacističtí zákonodárci proto při definování rasy hledali rodinný rodokmen. Lidé se třemi a více prarodiči, kteří se narodili v židovské náboženské komunitě, byli ze zákona Židé. Prarodiče, kteří se narodili v židovské náboženské komunitě, byli považováni za „rasově“ Židy. Jejich „rasový“ status přešel na jejich děti a vnoučata. Podle zákona nebyli Židé v Německu občany, ale „subjekty státu“.

Tato právní definice Žida v Německu zahrnovala desítky tisíc lidé, kteří si o sobě nemysleli, že jsou Židé, nebo kteří nemají ani náboženské, ani kulturní vazby na židovskou komunitu. Například definovala lidi, kteří konvertovali ke křesťanství z judaismu, jako Židy. Definovala také jako Židy lidi narozené rodičům nebo prarodičům, kteří konvertovali ke křesťanství. Zákon jim zbavil německého občanství a zbavil je základních práv.

Aby se definice ještě více zkomplikovaly, v Německu žili i lidé, kteří byli podle norimberských zákonů definováni jako Němec ani Žid, že jsou lidé, kteří mají v židovské náboženské komunitě jen jednoho nebo dva prarodiče. Tito „smíšení“ jedinci byli známí jako Mischlinge. Požívali stejných práv jako „rasoví“ Němci, ale tato práva byla průběžně omezována následnými právními předpisy.

Zákon na ochranu německé krve a německé cti

Druhý norimberský zákon, zákon na ochranu německé krve a německé cti, zakazoval manželství mezi Židy a nežidovskými Němci. Rovněž kriminalizovalo sexuální vztahy mezi nimi. Tyto vztahy byly označeny jako „rasové znečištění“ (Rassenschande).

Zákon také zakazoval Židům zaměstnávat německé služky mladší 45 let za předpokladu, že židovští muži donutí takové služky k páchání rasového znečištění. Tisíce lidí bylo odsouzeno nebo jednoduše zmizelo v koncentračních táborech kvůli rasovému znečištění.

Význam norimberských zákonů

Norimberské zákony zvrátily proces emancipace, kdy byli Židé v Německu zahrnuti jako plnohodnotní členové společnosti a rovnocenní občané země. Významněji položili základ budoucích antisemitských opatření právním rozlišováním mezi němčinou a Židem. Poprvé v historii čelili Židé perzekuci ne kvůli tomu, čemu věřili, ale kvůli komu – nebo jejich rodiče – byli od narození. V nacistickém Německu nemohlo žádné vyznání víry ani žádný čin či prohlášení přeměnit Žida na Němce. Mnoho Němců, kteří nikdy nepraktikovali judaismus nebo kteří to neudělali už léta, je našli ves chycen v sevření nacistického teroru.

Zatímco norimberské zákony konkrétně zmiňovaly pouze Židy, zákony se vztahovaly také na černochy a Romy žijící v Německu. Definice Židů, černochů a Romů jako rasových mimozemšťanů usnadnila jejich pronásledování v Německu.

Během druhé světové války přijalo mnoho zemí spojenců nebo závislých na Německu vlastní verze norimberských zákonů. Do roku 1941 přijaly Itálie, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Bulharsko, Vichy Francie a Chorvatsko protižidovské právní předpisy podobné norimberským zákonům v Německu.

Dotisk se svolením Pamětního muzea holocaustu USA Encyklopedie holocaustu.