Spolupráce s Německem

Po uzavření smlouvy v Moskvě byl obnoven plán severské obranné unie. Sovětský svaz však stále namítal, a plán byl tedy opuštěn. V prosinci 1940 prezident Kyösti Kallio rezignoval a na jeho místo byl zvolen Ryti. Když na jaře 1941 vzrostlo napětí mezi Německem a Sovětským svazem, přistoupilo Finsko k Německu, ale neuzavřelo formální dohodu. Finsko však stejně jako Švédsko po kapitulaci Norska umožnilo tranzit německých vojsk. Když Německo zaútočilo na Sovětský svaz 22. června 1941, německé jednotky již byly na finském území a Finsko bylo připraveno na válku; jeho ponorky ve skutečnosti operovaly v sovětských vodách. „Válka pokračování“ (1941–1944) začala úspěšnou finskou ofenzívou, která vedla k dobytí velkých oblastí východní Karélie. Někteří Finové se však zdráhali překročit starou hranici z roku 1939 a ducha zimy Válka, která sjednotila Finy, začala slabnout. Od zimy 1942–43 vedly porážky Německa k rostoucí poptávce po míru ve Finsku. Po průlomu Rudé armády na Karelskou šíji v červnu 1944 prezident Ryti rezignoval dne 1. srpna. Jeho nástupcem byl maršál Gustaf Mannerheim, který zahájil jednání o příměří, které bylo podepsáno 19. září 1944 pod podmínkou, že Finsko uzná Moskevskou smlouvu z roku 1940 a že budou všechny (německé) síly evakuovány. Kromě toho byl dán příslib postoupit Petsamo; pronajmout prostor poblíž Porkkala, jihozápadně od Helsinek, na dobu 50 let (místo Hanko); a do 6 let zaplatit ekvivalent 300 milionů USD za zboží za válečné reparace Mezitím však th Německá armáda odmítla opustit zemi a po sérii střetů, které následovaly, zpustošila při ústupu velké oblasti severního Finska. Konečná mírová smlouva podepsaná v Paříži 10. února 1947 znovu potvrdila podmínky dohody o příměří.

Jörgen Weibull Markku Ilmari Henriksson