Devatenáctosmdesátčtyřka byla posledním profesionálním úspěchem Orwellova života. V době vydání knihy se zdraví jejího autora rychle zhoršovalo. V říjnu 1949 se ve svém nemocničním pokoji v Londýně oženil s redaktorskou asistentkou jménem Sonia Brownell. Jen o několik měsíců později George Orwell zemřel na tuberkulózu ve věku 46 let. Na jeho žádost byl pohřben v anglikánském obřadu pod jednoduchou značkou, která čte jen: „Tady leží Eric Arthur Blair – narozen 25. června 1903 – zemřel 21. ledna 1950. “
Jeho hrob může být jednoduchý, ale dědictví, které po Orwellovi zbylo, není všechno. Jeho vliv sahá mnohem dál než u většiny autorů a má dokonce své vlastní adjektivum – „Orwellovský“. „Orwellian“, jak se obvykle používá, neodkazuje na věci spojené s Orwellem osobně, ale na věci, které ve svém psaní odsoudil. Rychlé vyhledávání Zpráv Google ukazuje, že kritici uhodili eufemismus „orwellovským“ cílům tak různorodým jako Britové plánují shromažďovat data z mobilních telefonů, změnu názvu soukromé kapitálové společnosti a dokonce i projevy Baracka Obamy. Orwell v politickém psaní opovrhoval eufemismy – myslel si, že jsou líní a neúčinní – a skutečnost, že se jeho jméno stalo jedním, by ho pravděpodobně vedla k šílenství. „Bylo by překvapením a nepochybně podrážděným, kdyby zjistil, že od své smrti v roce 1950 se neúprosně posunul k postavení NT,“ napsal o Orwellovi spisovatel Julian Barnes. „Je interpretovatelný, formovatelný, ambasádorský a vlastenecký. Odsuzoval Impérium, které se těší levici; odsuzoval komunismus, který se těší pravici. Varoval nás před ničivým účinkem zneužití jazyka na politiku a veřejný život, který potěší téměř každého. “ Orwell nebyl žádný svatý, ale jako hlas morálně vědomé a politické odvahy je zhruba tak dobrý, jakého jsme dosáhli.