DISKUSE

V tomto článku jsme se zaměřili na dva běžně používané indikátory chování – počet celoživotních sexuálních partnerů a počet sexuálních partnerů za posledních 12 měsíců – a porovnaly odpovědi ze čtyř studií ve východní a jižní Africe. Data byla poskytnuta z odpovědí na otázky kladené alespoň jednou v rámci čtyř velkých populačních kohortních studií, které byly vytvořeny za účelem zodpovězení otázek o prevalenci HIV, incidenci a podélných změnách v sexuálním chování. Předchozí práce z těchto webů popisovaly studie a dokumentovaly změny v sexuálním chování.6 7 17–19

Počet hlášených partnerů po celou dobu života vykazoval několik podobností napříč věkovými skupinami na čtyřech webech. Na všech stránkách ve vyšším věku (> 35 let) uváděli muži v průměru přibližně 10 celoživotních sexuálních partnerů, což odpovídá zjištěním z průzkumů DHS v Ugandě (10,6 celoživotních sexuálních partneři pro muže ve věku 40–49 let v roce 2004) a Zimbabwe (8,0 celoživotních sexuálních partnerů pro muže ve věku 40–49 let v roce 2005) .20 21 Ženy uváděly mnohem nižší průměr 2 nebo 3 celoživotních partnerů na všech stránkách, což je opět podobné nálezům uváděným Wellingsem a kol.3.

Ve srovnání se stejnými věkovými kohortami uváděly muži v pozdějších kohortách stejného věku méně celoživotních sexuálních partnerů než ti v dřívějších kohortách. U žen však bylo méně důkazů o poklesu v pozdějších kohortách v porovnání s dřívějšími kohortami. V některých mužských kohortách, zejména těch, které se narodily v Masace v 50. a 60. letech, byl s rostoucím věkem pozorován pokles průměrného hlášeného počtu celoživotních sexuálních partnerů. To může být způsobeno nesprávným hlášením celoživotních partnerství, protože 25% mužů i žen v Masace uvedlo méně celoživotních partnerů v pozdějším průzkumu ve srovnání s předchozím průzkumem. K tomuto poklesu však může přispět i selektivní úmrtnost, kdy jsou jedinci s vysokým počtem partnerů z populace vyřazeni z důvodu úmrtnosti na AIDS. Kromě toho všechny weby používaly při analýze spíše členy otevřené kohorty, než aby se omezovaly na uzavřenou kohortu, a proto může k tomuto pozorování přispět také změna účasti.

U mužů i žen existují určité malé rozdíly v podílu hlášení více než jednoho celoživotního sexuálního partnera mezi weby. V Masace hlásilo méně mužů všech věkových skupin více než jednoho celoživotního sexuálního partnera ve srovnání s jinými stránkami. V Rakai uvedlo více žen ve všech věkových skupinách více než jednoho celoživotního partnera. V Umkhanyakude uváděl vyšší podíl žen ve věku > 24 let více než jednoho celoživotního partnera, což může souviset s nízkou mírou sňatku a pozdějším věkem při prvním sňatku v této populaci. 19 22 Navzdory těmto rozdílům mezi stránkami u hlášených partnerů na celý život existuje konzistence v podílu mužů, kteří za posledních 12 měsíců uvedli více než jednoho sexuálního partnera. To naznačuje, že nahlášená partnerství za posledních 12 měsíců mohou být spolehlivějším měřítkem než nahlášená celoživotní sexuální partnerství, protože u těchto zpráv je méně pravděpodobné, že budou ovlivněny zkreslením odvolání.

Střední věk při prvním sexu u žen je asi o 5 let mladší než u mužů v Ugandě a Umkhanyakude.23 24 Ve věku 25 let však více než 90% mužů i žen uvedlo, že mělo sexuálního partnera během posledních 12 měsíců a lze o nich říci, že jsou sexuálně aktivní . U starších žen (> 40 let) byl na všech stránkách pozorován pokles podílu sexuálně aktivních. U starších mužů byl však takový pokles podílu, který je sexuálně aktivní, pozorován pouze v lokalitě Masaka v Ugandě a nebyl pozorován ve většině zemí zahrnutých do velké srovnávací analýzy Wellings et al. 3 V kohortách Manicaland a Umkhanyakude existovaly určité důkazy o snížení hlášeného počtu sexuálních partnerů v posledních 12 měsících v pozdějších kohortách, zejména u mladších věkových skupin. Jiní hlásili pokles počtu sexuálních partnerů v Ugandě v polovině 90. let, což je před obdobím uvažovaným v tomto příspěvku.17 18

Na všech čtyřech stránkách došlo k výraznému genderovému rozdílu v porovnání počet partnerů a poměr uvádějící více než jednoho sexuálního partnera, a to jak pro celoživotní partnery, tak pro partnery za posledních 12 měsíců. Wellings a kol. Poukazují na to, že by to mohlo přirozeně vzniknout prostřednictvím věkové struktury populace v Africe a vzorců věkového mixu, kdy starší muži mají sex s mladšími ženami.3 Boerma a kol. Však poznamenávají, že v průzkumech komunitních kohort mohou chybět vysoce sexuálně aktivní ženy a sexuálně neaktivní muži z důvodu vysoké úrovně migrace a mobility mezi těmito skupinami, 25 nebo z důvodu zkreslení výběru v průzkumech sexuálního chování. Mnoho nedávných průzkumů sexuálního chování v Africe se provádí v rámci sledování HIV a jednotlivci s vyšším počtem sexuálních partnerů mohou vnímat, že jsou vystaveni vyššímu riziku HIV, a je méně pravděpodobné, že se průzkumu zúčastní. Kromě toho mohou ženy podhodnocovat svůj počet sexuálních partnerů a muži mohou mít tendenci nadhodnocovat26. Podíl těch, kteří jsou sexuálně aktivní v minulém roce, byl u mužů a žen na všech čtyřech stránkách podobný, a to v průběhu času se změnilo.

Na všech těchto stránkách proběhlo několik preventivních zásahů proti HIV, jejichž cílem bylo podpořit snížení počtu sexuálních partnerů. Tyto intervence mohou mít jiný vliv na sexuální chování u mužů než u žen. Výsledky z Ugandy ukázaly, že pozdější kohorty žen (narozené v 80. letech) zpozdily sexuální debut ve srovnání s dřívějšími kohortami žen (narozenými v 50. a 60. letech), i když u mužů tento účinek nebyl pozorován.23 V tomto článku ukážeme, že pozdější kohorty mužů uváděly méně sexuálních partnerů než dřívější kohorty mužů ve stejném věku. U mužů se snížení počtu hlášených sexuálních partnerů mohlo promítnout do nižší poptávky po nových partnerstvích s mladšími ženami, což vedlo k menšímu tlaku na mladé ženy, aby začaly s předčasným sexem, a následně k pozdějšímu sexuálnímu debutu u těchto žen. K prozkoumání této hypotézy je zapotřebí dalšího výzkumu vzorců sexuálního míchání na těchto stránkách.27 28 Analýza longitudinálních dat tímto způsobem ilustruje trendy ve změně chování. Je třeba provést další analýzy a modelování, aby se tyto změny v sexuálním chování vztahovaly ke změnám v prevalenci HIV v těchto populacích. 6

Existuje mnoho důkazů, které spojují uváděný počet sexuálních partnerů s rizikem infekce HIV na individuální úrovni. 29–31 Existuje však jen málo důkazů, které by spojovaly počet sexuálních partnerů na úrovni populace s prevalencí HIV e v těchto populacích.27 Dlouho se chápalo, že afričtí muži nemají více sexuálních partnerů než muži jinde.3 Ekologická analýza čtyř měst s různou úrovní prevalence HIV ukázala, že vysoce rizikové sexuální chování, včetně většího počtu sexuální partneři se mezi těmito čtyřmi městy nelišily.32 Omezení uváděného počtu partnerů jako užitečného indikátoru sexuálního chování vedlo vědce k tomu, aby analyzovali spíše typy partnerství a úrovně souběžnosti než množství hlášených sexuálních partnerů.28 33

Shromažďování údajů o sexuálním chování a partnerství podléhá několika možným předsudkům.34 Sociální vhodnost může povzbudit muže, aby přeháněli svůj počet sexuálních partnerů, zatímco vdané ženy mohou zůstat tajné ohledně svých dalších partnerů, 26 ačkoli to může být méně použitelné v Jižní Africe, kde je ženatý nižší podíl žen.24 Sexuální chování jednotlivce se časem mění a liší se jednotlivci mohou mít období větší sexuální aktivity a období abstinence, včetně abstinence po porodu. Takže průměrování uváděného počtu partnerů v populaci nebude přesně zachycovat změny, ke kterým dochází v individuálním sexuálním chování. Toto zkreslení se může časem změnit, pokud jsou ztráty při sledování vyšší u osob s vysokým počtem sexuálních partnerů v důsledku úmrtí nebo migrace.25

Pozorované vzorce v průběhu času ukazují podobnosti napříč weby a podélná kohorta design umožňuje sledovat trendy v průběhu času na každém z těchto webů. Další vysvětlující údaje, jako je rodinný stav a migrační vzorce, které nejsou pro tento srovnávací dokument k dispozici, lze použít k dalšímu prozkoumání vzorců chování v každé z těchto lokalit a k vysvětlení, jak je chování spojeno s prevalencí HIV. Na populační úrovni je uváděný počet sexuálních partnerů pozoruhodně podobný napříč těmito různými místy, a to navzdory různým úrovním infekce HIV.To by naznačovalo, že analýza počtu sexuálních partnerů není dostatečná k vysvětlení rozdílů v epidemii HIV na těchto stránkách, je však zapotřebí podrobnější analýzy typu partnerů a doby trvání partnerství. Při interpretaci těchto údajů mohou být také užitečné výsledky kvalitativního výzkumu.

Zprávy o prevenci HIV podporují v manželství abstinenci a věrnost. Tyto údaje ukazují určité důkazy o tom, že muži v posledních letech snížili počet sexuálních partnerů. Velký rozdíl mezi počtem sexuálních partnerů (jak celoživotních, tak za posledních 12 měsíců) uváděných muži a ženami vyžaduje další výzkum, který by identifikoval příčiny této zjevné nesrovnalosti.