Krevní diamant, nazývaný také konfliktní diamant, jak ho definuje Organizace spojených národů (OSN), jakýkoli diamant, který se těží v oblastech ovládaných silami proti legitimní, mezinárodně uznávané vládě země a ta se prodává na financování vojenské akce proti této vládě.

Velmi specifická definice OSN týkající se krvavých diamantů byla formulována v 90. letech, kdy v částech západní a střední Afriky vedly povstalecké skupiny založené brutální občanské války v oblastech jejich zemí bohatých na diamanty. Tři specifické konflikty – v Angole, Demokratické republice Kongo a Sierře Leone – zaměřily pozornost světa na destruktivní roli diamantů, ačkoli problém nastal i v jiných zemích. Surové diamanty vytěžené v oblastech kontrolovaných rebely byly prodány přímo obchodníkům nebo byly pašovány do sousedních zemí, kde byly sloučeny do zásob zákonně vytěžených diamantů a poté prodány na otevřeném trhu. Výtěžek z prodeje diamantů byl použit na nákup zbraní a válečných materiálů pro povstalecké skupiny, z nichž některé vedly extrémně násilné kampaně, které přinesly civilistům velké utrpení.

Jakmile konfliktní diamant vstoupil do proudu zpracování a byl vyříznut a vyleštěný, byl prakticky totožný s jakýmkoli jiným diamantem. Celosvětové znepokojení vyvstalo nad vstupem těchto drahokamů na obrovské spotřebitelské trhy na Západě, kde kupující nebyli schopni odlišit konfliktní diamanty od legitimních drahokamů a kde nebylo možné ověřit původ kamenů. Obchodníci s diamanty se začali obávat, že rostoucí odpor vůči krevním diamantům může vést k výzvám k bojkotu všech drahokamů. V roce 2000 vydala Rada bezpečnosti OSN zprávu o přítomnosti konfliktních diamantů na světových trzích, která konkrétně zahrnovala anglo-jihoafrickou společnost De Beers Consolidated Mines, Ltd., která ovládala přibližně 60 procent celosvětového obchodu s neopracovanými diamanty. Zpráva rovněž kritizovala největší trh s diamanty na světě v belgických Antverpách za to, že neověřovala původ diamantů, s nimiž se zde obchoduje. Obchodní sdružení se proto připojila ke skupinám pro lidská práva a OSN při zavádění Kimberleyského procesu, systému certifikace, který v roce 2003 začal ověřovat, zda jsou diamanty vyvážejících zemí „bezkonfliktní“. Od té doby, kdy skončilo to nejhorší z afrických občanských válek a jak centrální vlády obnovily kontrolu nad oblastmi ovládanými povstalci, poklesl podíl krvavých diamantů na světovém obchodu s diamanty z 15 procent v 90. letech na méně než 1 procento o 2010.

Někteří aktivisté v oblasti lidských práv však poznamenali, že tato čísla nemusí mít smysl, odrážejí pouze specifickou definici OSN o krvavých diamantech jako drahokamech, které financují vzpouru proti vládě země. Jako konkrétní příklad uvádí Zimbabwe, pozorovatelé poukázal na to, že i v zemích certifikovaných jako bezkonfliktní je zcela možné, aby úředníci uznaných vlád využili své kontroly nad legálními diamantovými operacemi k obohacení, zachování své moci nebo propagaci svých spolupracovníků – často na úkor těžařů diamantů a další pracovníci, s nimiž je možné zacházet brutálně a popírat základní lidská práva. Zneužívání legitimního obchodu s diamanty v Zimbabwe vedlo k výzvám k nové definici krvavých diamantů jako drahokamů, jejichž rade je založen na agresi nebo násilí jakéhokoli druhu. Taková nová definice by rozšířila kampaň proti krvavým diamantům do některých zemí bohatých na diamanty, kde je popření lidských práv běžné.