Úvod

Poskytování zdravotnických služeb se musí řídit vědeckými a etickými principy medicíny v vhodný a efektivní způsob; respektování vůle pacienta, z čehož vyplývá požadavek na jeho informované povolení k provádění požadovaných diagnostických, terapeutických a rehabilitačních postupů. I když je nesporné, že při přijímání jeho vlastních rozhodnutí musí být respektována autonomie pacienta, v lékařské praxi existují situace, kdy vůle pacienta brání použití adekvátní léčby k poskytnutí požadované lékařské péče . Příklad, s nímž se zdravotníci ve své každodenní praxi potýkají, je negativem toho, že pacienti svědků Jehovových přijímají transfuze sangviniků, přestože je to pro jejich léčbu nutné. Tato situace staví zdravotníka do disjunktního vztahu k respektování autonomie pacienta nebo k plnění jeho povinnost zakrýt zdraví jeho pacientů. S přihlédnutím k tomu, že Světová zdravotnická organizace zavedla koncept zdraví jako: úplný stav fyzické, duševní a sociální pohody, nejen nepřítomnost afektů nebo nemocí 1. V tomto článku budou revidovány koncepty související s touto složitou situací, které zahrnují: svobodu náboženského vyznání a přesvědčení, práva pacientů, regulační rámce, které se vztahují na poskytovatele zdravotnických služeb, a práva lékařů. v těchto situacích je třeba vzít v úvahu a učinit řádně odůvodněné rozhodnutí z právního a etického hlediska.

Svoboda nebo náboženství a víra

Politika Ústava mexických Spojených států ve svém článku 130, pododdíl C, stanoví: Mexičané mohou vykonávat službu jakéhokoli kultu. Za tímto účelem budou Mexičané i cizinci muset splnit náležitosti stanovené zákonem. 2. Zákon o náboženských sdruženích a veřejném kultu stanoví ve svém druhém článku – mexický stát zaručuje ve prospěch jednotlivce, další práva a svobody v náboženských záležitostech: Pododdíl a) Mít nebo přijímat náboženské přesvědčení, které nejlépe zohledňuje, a praktikovat v individuální nebo kolektivní formě kultovní činy nebo obřady jeho preference. Pododdíl c) Nesmí být předmětem diskriminace, součinnosti nebo nepřátelství z důvodu své náboženské víry a nesmí být ani povinen k nim prohlásit 3.

V mezinárodním kontextu je to zaručeno Všeobecnou deklarací o lidských právech, článek 18 – Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje svobodu změnit náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru, jednotlivě nebo kolektivně, ať už veřejně nebo soukromě, vyučováním, praxí, kultem a dodržováním. Článek 19 – Každý jednotlivec má právo na svobodu názoru a projevu; toto právo zahrnuje neobtěžovat se kvůli jeho názorům, vyšetřovat a přijímat informace a názory a šířit je bez omezení hranic jakýmikoli vyjadřovacími prostředky. 4. V nařízení zákona o náboženských a veřejných kultovních sdruženích zakládá ve svém článku 37 – Zásah příslušných orgánů v případě nábožensky nesnášenlivého chování, aniž je dotčeno to, jakými příslušnými jurisdikcemi disponují, bude vycházet ze zásad zákazu diskriminace a rovnosti před zákonem a práva každého jednotlivec uplatňovat svobodu víry a kultu bez omezení, než se předpokládá v dispozicích věci 5. V Mexiku je jasně stanovena svoboda projevovat a měnit náboženství nebo víru, stejně jako zákaz nábožensky netolerantního chování. V žádné z těchto právních jurisdikcí však není jasně uvedeno, co se stane v situacích souvisejících s poskytováním zdravotních služeb. Proto je nezbytné revidovat další právní mandáty, aby bylo možné adekvátně spojit to, co bylo dříve napsáno v souvislosti s lékařskou péčí.

Práva pacientů

Dopis o všeobecných právech pacientů, publikovaný v prosinci 2001, obsahuje výsady lidí, když ve své povaze pacientů dostávají lékařskou péči. Na jejím vypracování se podílela Národní komise pro lékařskou arbitráž, Podtajemník pro inovace a kvalitu, Národní komise pro bioetiku, Interinstitucionální komise pro ošetřovnu a Generální ředitel pro právní záležitosti ministra zdravotnictví.Zahrnuje následující prohlášení: Národní komise pro lidská práva, Národní federace mexického institutu sociálního zabezpečení, Obecná lékařská pobočka Institutu bezpečnosti a sociálních služeb pro státní zaměstnance, aby jim byla poskytnuta odpovídající lékařská péče kvalifikovanou osobou v souladu s potřeby jejich zdravotního stavu a okolnosti, za nichž je věnována pozornost; získat úctivé a důstojné zacházení; přijímat dostatečné, jasné, vhodné a pravdivé informace; svobodně rozhodovat o svém zacházení; dát či neudat platně informovaný souhlas; zacházet s nimi jako s důvěrnými; mít zařízení k získání druhé možnosti; v naléhavých případech vyhledat lékařskou pomoc; mít klinický účel; být v rozporu s poskytnutou lékařskou péčí. Všechny výsady jsou relevantní, ale první ve vztahu k současnému tématu je zásadní; vzhledem k tomu, že stanoví právo pacientů na adekvátní lékařskou péči v souladu s jeho potřebami. Což znamená, že lékař musí své potřeby zakotvit ve vědeckých důkazech, nikoli diskrétně. V návaznosti na tyto předpisy nesmíme zapomenout na povinnost usnadnit druhý lékařský posudek, pokud to vyžaduje pacient. Což může potvrdit nutnost transfuze nebo poskytnout terapeutickou alternativu, kterou bylo možné nejprve vynechat.

Právní rámec, který se vztahuje na poskytovatele zdravotních služeb

Právní rámec, který se vztahuje na poskytovatele zdravotních služeb, je široký a může být složité a někdy matoucí pro ty, kteří používají tento lék. V naší Magna Carta ve čtvrtém článku, čtvrtém odstavci, je stanoveno, že: Každý má právo na ochranu zdraví. Zákon definuje základy a způsoby přístupu ke zdravotnickým službám a stanoví souběžnost federace a federativních subjektů v otázce obecné zdraví, podle toho, co je uvedeno v části XVI článku 73 této ústavy 7. Jak tohoto ústavního práva vychází ze všeobecného zákona o zdraví, který ve svém TŘETÍM HLAVĚ stanoví poskytování zdravotnických služeb, KAPITOLA I Společné dispozice KAPITOLA II Lékařská péče, článek 32: Rozumí se jako lékařská péče soubor služeb poskytovaných jednotlivci, s účel ochrany, propagace a obnovy jeho zdraví, který lze podpořit elektronickými médii v souladu s mexickým úředním normativem vydaným ministrem zdravotnictví. KAPITOLA IV Uživatelé zdravotnických služeb a komunitních účastnických služeb článek 51. – Uživatelé budou mít právo získat odbornou a eticky odpovědnou pozornost, jakož i úctivé zacházení a hodné odborníků, techniků a pomocných pracovníků. Článek 51 Bis 1. – Uživatelé budou mít právo na dostatečné, jasné, vhodné a pravdivé informace a potřebnou orientaci na své zdraví, včetně rizik a alternativ nabízených postupů, jakož i terapeutické a chirurgické diagnostiky . V naléhavých případech nebo v případě, že se uživatel ocitne ve státní přechodné nebo trvalé pracovní neschopnosti, bude povolení k postupu uděleno známému, který jej nebo jeho zákonného zástupce doprovází; v případě, že to nebude možné, poskytovatel zdravotnických služeb bude okamžitě pokračovat v ochraně života a zdraví uživatele a ponechá stálost na klinice účelné. KAPITOLA III Transplantace. Článek 334: k provedení transplantace dárce, která přišla o život, musí být splněna následující: I. Zjistit, před extrakcí orgánů a tkání a jiným lékařem než těmi, kdo budou zasahovat do extrakce orgánů nebo tkání, ztráta života pacientů, za podmínek požadovaných v této hlavě 8. Pro aplikaci výše uvedené legislativy platí soulad NAŘÍZENÍ obecného zákona o zdraví ve věcech poskytování zdravotnických služeb a pozornosti. V článku 71 označuje: Veřejná, sociální nebo soukromá zařízení, která poskytují služby lékařské péče pro hospitalizaci pacientů, jsou povinna poskytnout okamžitou lékařskou péči každému uživateli v případě naléhavosti, která se vyskytne v jejich blízkosti. Článek 72. – Chápe se jako naléhavost, jakýkoli akutní lékařsko-chirurgický problém, který ohrožuje život, orgány nebo funkce a který vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc. Článek 73. – Odpovědný za pohotovostní službu zařízení je povinen přijmout opatření nezbytná k zajištění převodu lékařského hodnocení uživatele a úplného ošetření naléhavosti nebo stabilizace jejich obecných podmínek. Článek 80.- Ve všech nemocnicích a pokud to stav pacientů dovoluje, musí být při jeho vstupu shromážděno písemné a podepsané povolení k provádění léčebných a diagnostických účelů nezbytných lékařských chirurgických postupů podle jejich stavu, přičemž je nutné jej jasně informovat typ dokumentu předloženého k podpisu. Toto počáteční povolení nevylučuje nutnost shromáždit se po každém příslušném postupu, který pro pacienta představuje vysoké riziko. Článek 81. – V případě naléhavosti nebo v případě, že se pacient ocitne ve stavu přechodné nebo trvalé pracovní neschopnosti, dokument, na který se vztahuje výše uvedený článek, odepíše nejbližší známý, který ho doprovází, nebo v jeho případě jeho školitel nebo právní zástupce, jakmile je informován o povaze povolení. Pokud není možné získat povolení z důvodu nezpůsobilosti pacienta a nepřítomnosti osob, na které se vztahuje výše uvedený odstavec, provedou autorizovaní zdravotníci dané nemocnice, předchozí zhodnocení případu a v souladu s alespoň dvěma z nich požadovaný terapeutický postup, přičemž písemná stálost zůstává v klinickém spisu 9. Výslovně v oficiální mexické normě NOM-003-SSA2-1993 „Pro likvidaci lidské krve a jejích složek pro terapeutické účely“ stanoví: Krevní receptor a jeho složek, musí mít poruchu, kterou nelze změnit jinými terapeutickými prostředky, pouze transfuzi 10. I když je třeba, aby pacient poskytl svolení k provedení lékařsko-chirurgických výkonů, je prokázáno, že služby lékařské péče jsou soubor služeb poskytovaných jednotlivci za účelem ochrany, podpory a obnovy jeho zdraví a zdravotník musí poskytovat vhodnou a kvalifikovanou pozornost. Uživatel ani poskytovatel zdravotních služeb proto nemusí být povinni provádět postupy, které jsou v rozporu s těmito pravidly. Takové, že pokud pacient odmítne přijmout transfuzi sangvinů, nemůže být poskytovatel zdravotních služeb povinen provést lékařsko-chirurgické zákroky, při nichž je transfuze sangvinů oprávněná. Scénář se v těchto naléhavých případech liší, protože v případě požadavku na transfuzi a pokud pacient nemá možnost rozhodnout se a není přítomen žádný známý nebo právní zástupce, poskytovatelé zdravotnických služeb budou muset přijmout rozhodnutí na základě o vědeckých principech medicíny. Který bude muset být plně akreditován u klinického pacienta.

Práva léčitele

Stejně jako pacienti mají nezpochybnitelná a nevyvratitelná práva, má i zdravotník právo vykonávat svou pracovní činnost. Vypracování Dopisu lékařů o všeobecných právech, který byl publikován a rozšířen různými médii a integrován do následujícího Desatera, byl pověřen Národní komisí pro lékařskou arbitráž: Integrovat toto povolání svobodným způsobem bez tlaku jakákoli povaha; Pracovat ve vhodných a bezpečných zařízeních, která zaručují jejich profesionální praxi; Mít k dispozici zdroje potřebné pro jejich profesionální praxi; Zdržet se záruky výsledků v lékařské péči; Získat úctivé zacházení od pacientů a jejich známých, jakož i od osob souvisejících s jejich profesionální prací; Mít přístup k nepřetržitému lékařskému vzdělávání a být považován za rovné příležitosti pro jejich profesionální rozvoj; Mít přístup k vyšetřovací a pedagogické činnosti v oblasti své profese; Sdružovat se za účelem prosazování jejich profesních zájmů; Chránit jejich profesionální prestiž; Získat odměnu za poskytnuté služby 11. V nich je ztělesněno právo zdravotníka svobodně a bez nátlaku vykonávat své povolání; což lze interpretovat jako antagonistické vůči autonomii pacientů. Jelikož však nejde o protichůdné principy, je lékař povinen informovat pacienta o diagnostických a terapeutických návrzích, které jsou pro každý případ ideální, a pacient musí autorizovat jejich realizaci. Což neznamená, že lékař je povinen provést proceduru, která je v rozporu s vědeckým principem léčivého přípravku, aby byla zachována práva pacientů a poskytovatelů zdravotnických služeb.

Závěry

Medicína vyžaduje pořízení a vybavení znalostí založených na vědeckých důkazech, dovednostech, klinických kritériích, zkušenostech, kompromisu, přístupu ke službě, rozhodování v krátkých časových obdobích v různých kontextech. Pokud k tomu přidáme interakci s pacientem, jeho známými a zdravotnickým týmem, můžeme zajistit, že se jedná o složitou disciplínu, která je vystavena neočekávaným změnám, které nelze předcházet, a které představují vysoké riziko spáchání nedobrovolných chyb.Zatímco nové faktory dodávají, že je obtížné dodržovat tyto předpisy, zvyšuje se riziko spáchání chyb a je ohrožena bezpečnost pacienta. Negativum přijetí transfuze svědky Jehovovými, pokud je to podle lékařských předpisů správně naznačeno, pokusy o jejich bezpečnost jako pacienta. Jak již bylo zmíněno dříve, práva pacientů nejsou předmětem diskuse, mezi nimi jejich autonomie přijímat nebo popírat diagnostické a / nebo terapeutické postupy navržené pro jejich lékařskou péči. Pro zdravotníka musí být zřejmé, že existují pokyny, které ho zavazují respektovat rozhodnutí pacientů, ale je také třeba připustit, že maximálním bohatstvím, které má lékař zachovat, je zdraví a život pacienta. Z tohoto důvodu bude muset lékař, když se takovéto situace vyskytnou, přijmout rozhodnutí, které bude v souladu se současnou normativitou, rozhodnutím pacientů a jeho povinností odpovědného za lékařskou péči pacientů. K tomu je třeba vzít v úvahu faktor popisu, aby bylo možné učinit správné rozhodnutí bez pokusu o porušení práv pacientů, aktivního právního rámce a jeho povinnosti jako poskytovatele zdravotních služeb. Z kolegiální práce Národní komise pro lékařskou arbitráž, podtajemníka pro inovace a kvalitu, generálního ředitelství pro právní záležitosti ministra zdravotnictví, generálního ředitelství náboženských sdružení ministra guvernéra, Národního centra transfúze krve, Národní komise pro lidská práva, Mexická akademie chirurgie, Národní komise pro bioetiku a Národní akademie pro bioetiku; bylo vydáno šest doporučení pro pozornost pacientů svědků Jehovových. 1. – K transfuzi je nutné získat informovaný souhlas. 2. – Pokud je transfuze považována za nepostradatelnou, v souladu se stanovenými kritérii, ve volitelném postupu, umožní účast zdravotníků z Linkových výborů svědků Jehovových, aby ocenili další alternativy. 3. – Nepopírejte hospitalizaci, i když jste neposkytli dárce krve. 4. – Pokud nemůžeme bez svědků Jehovových navštěvovat pacienty bez krve, nesmí být lékařská péče pozastavena a pokud je to možné, musí být pacient převezen na lékařské oddělení s touto funkcí. 5. – V případě stavu nezbytnosti (skutečné naléhavosti) musí lékař zachovat život před jinými právními statky a musí být respektována jeho normativní svoboda. 6. – Zdravotnické instituce musí podporovat vytváření nemocničních výborů pro transfuzní medicínu, aby podporovaly přijímání rozhodnutí a rozptýlené příručky pro transfuzní medicínu. Výše uvedená doporučení byla předložena na plenárním zasedání Národní rady pro zdraví, kde byla přijata dohoda o adopci a šíření informací o zdravotnictví 12. Nejdůležitější pro zdravotníka je nikdy nezapřít pozornost, neopustit pacienta a zachovat zdraví a život pacienta, což je maximální bohatství pro každého zdravotníka. Použití těchto doporučení může zabránit vzniku konfliktů mezi pacientem a lékařem a respektovat práva obou stran.