Autor: Gordon A. Ewy, MD

SHARE Consortium a UA Sarver Heart Center Resuscitation Research Group znovu objevily skutečnost, kterou nelze je třeba dostatečně zdůraznit jak odborníkům v oboru vědy o resuscitaci, tak i veřejnosti.

Více než polovina pacientů se srdeční zástavou zalapala po dechu. Lapání po dechu bylo popsáno jako chrápání, bublání, sténání, smrkání, agonální nebo namáhavé dýchání. Přihlížející však často špatně interpretují lapání po dechu a jiné neobvyklé hlasové zvuky jako dýchání a nevolají 9-1-1 ani nezačnou dostatečně rychle stlačovat hrudník. Nebo volají 9-1-1 a na dotaz dispečera, zda pacient dýchá, často řeknou „ano“ – což dispečera vede k přesvědčení, že nejde o srdeční zástavu, a dává záchranci nevhodná doporučení. O několik minut později se lapání po dechu zastaví a až když se záchranář ohlásí zpět dispečerovi, uvědomí si, že má co do činění se srdeční zástavou. Do té doby byly promarněny vzácné minuty, během nichž mozek a srdce pacienta nedostaly žádný průtok krve.

Obvykle se toto lapání po dechu nebo agonální dýchání zastaví přibližně za čtyři minuty, a proto mnoho odborníků tento fenomén zatím poznal! Lapání po dechu je reflex přežití vyvolaný mozkem a může zvýšit šance na přežití u někoho, kdo má srdeční zástavu.

„Lapání po dechu je známkou toho, že mozek je stále naživu, a říká vám, že pokud začnete a pokračujete nepřerušovaná komprese hrudníku, osoba má vysokou šanci na přežití. Úkolem je vychovávat kolemjdoucích, že pokud pomáhají někomu při srdeční zástavě, nemýlit si s dýcháním dýchání. Na druhou stranu se člověk, který lapá po dechu, nehodí – potřebují komprese hrudníku. Ukázalo se, že KPR u Bystanderem iniciované KPR je jedinou šancí na přežití oběti srdeční zástavy, dokud se na scénu nedostane automatický externí defibrilátor (AED) nebo záchranáři.

Mnoho kolemjdoucích váhá s provedením dýchání z úst do úst, a v případě, že se stane svědkem (viděno nebo slyšeno) kolaps, není nutné a může být škodlivé tzv. záchranné dýchání. Když pacient dýchá, dochází k podtlaku v hrudníku, který nasává pouze vzduch plíce, ale také čerpá krev k doplnění srdce. Naproti tomu dýchání z úst do úst vytváří přetlak v hrudníku a ve skutečnosti inhibuje průtok krve zpět do srdce. Lapání po dechu během srdeční zástavy je mnohem
lepší než dýchání z úst do úst.

Ale co udušení? To je velmi odlišné. Někdo, kdo se dusí, bude vidět, jak se chytí za hrdlo a snaží se dýchat, což znamená, že reaguje. Tito jedinci potřebují Heimlichův manévr. Primární srdeční zástava je svědkem neočekávaného kolapsu jedince, který nereaguje. Srdeční zástava způsobí, že postižený jedinec omdlí a zhroutí se během několika sekund. Zřídka bude mít pacient se srdeční zástavou záchvat.

MUDr. Bentley J. Bobrow, lékař, ředitel Úřadu záchranné služby & Trauma System na arizonském ministerstvu zdravotnických služeb zkoumal data ze dvou zdrojů. Přepisy z regionálního dispečerského střediska hasičského sboru ve Phoenixu obsahovaly informace o dechu u pacientů nalezených kolemjdoucích, ať už došlo k jejich zhroucení, či nikoli. Zprávy oddělení první péče o 1218 svědcích pacientů poskytly výskyt dechu po příjezdu nebo po příjezdu personálu záchranné lékařské služby (EMS). Mezi 481 pacienty, kteří dostali KPR u diváka, přežilo 39 procent dýchacích přístrojů, ale přežilo pouze 9 procent pacientů, kteří nelapali. To mnoho lidí děsí a přestanou tlačit na hruď, ale lapání po dechu je známkou toho, že děláte dobrou práci. Pokračujte v nepřetržitém stlačení hrudníku! ♥