Chop suey je široce věřil, že jej v USA vynalezli čínští Američané, ale antropolog EN Anderson, vědec čínského jídla, stopuje jídlo podle tsap seui (杂碎, „různé zbytky “), obyčejný v Taishan (Toisan), kraji v provincii Guangdong, kde žije mnoho raných čínských přistěhovalců do Spojených států. Hongkonský lékař Li Shu-fan rovněž uvedl, že to věděl v Toisanu v 90. letech 19. století.

Dlouhý seznam protichůdných příběhů o původu chop suey je, slovy historika jídla Alana Davidsona, “ ukázkový příklad kulinářské mytologie “a typický pro populární jídla.

Jeden účet tvrdí, že jej vynalezli čínští američtí kuchaři pracující na transkontinentální železnici v 19. století. Dalším příběhem je, že jej vytvořil během návštěvy premiéra dynastie Qing Li Hongzhang v USA v roce 1896 jeho kuchař, který se pokusil vytvořit jídlo vhodné pro čínské i americké chutě. Dalším příběhem je, že Li putoval k místnímu Číňanovi restaurace po zavření hotelové kuchyně, kde šéfkuchař v rozpacích, že nemá nic připraveného nabídnout, přišel s novým pokrmem pomocí zbytků zbytků. Nedávný výzkum učence Renqui Yu ho však vedl k závěru, že „nelze dokázat žádný důkaz nalezené v dostupných historických záznamech na podporu příběhu, že Li Hung Chang jedl ve Spojených státech chop suey. “Li si s sebou vzal tři čínské kuchaře a v žádném případě by nemusel jíst v místních restauracích nebo vymýšlet nová jídla. Yu spekuluje že chytří čínští američtí majitelé restaurací využili publicitu obklopující jeho návštěvu a propagovali chop suey jako oblíbený Li.

Další mýtus je, že v 60. letech 19. století byl čínský restaurační kuchař v San Francisku nucen sloužit něco na opití horníky po hodinách, kdy neměl čerstvé jídlo. Aby se kuchař vyhnul, hodil zbytky do woku a sloužil horníkům, kteří to milovali, a zeptal se, o jaké jídlo jde – odpověděl „nasekané sui“. O žádném z těchto příběhů neexistují žádné dobré důkazy.

Během svých cest po Spojených státech napsal v roce 1903 rodák z Guangdongu (kanton) Liang Qichao, že ve Spojených státech existuje potravina zvaná chop suey, který populárně podávali čínští restaurátoři, ale který místní Číňané nejí, protože technika vaření je „opravdu hrozná“.

V dřívějších obdobích čínské historie se chop kueonština nebo chap sui v kantonštině „a za sui“ v mandarínštině má jiný význam jako vařené zvířecí droby nebo vnitřnosti. Například v klasickém románu Cesta na západ (kolem roku 1590) Sun Wukong říká lví příšerě v kapitole 75: „Když jsem procházel Guangzhou, koupil jsem si hrnec na vaření za sui – takže si vychutnám vaše játra , vnitřnosti a plíce. “Termín za sui (杂碎) se nachází v novějších čínsko-anglických slovnících s oběma uvedenými významy: vařené vnitřnosti a sekání v západním smyslu.