Operation Torch bylo jméno pojmenované po spojenecké invazi do francouzské severní Afriky v listopadu 1942. Operation Torch byla poprvé Britové a Američané společně pracovali na plánu invaze.

Stalinovo Rusko tlačilo na spojence, aby zahájili novou frontu proti Němcům v západním sektoru války v Evropě. V roce 1942 se Britové necítili dostatečně silní, aby zaútočili na Německo přes Francii, ale vítězství v El Alameinu v listopadu 1942 bylo velkým podnětem pro spojence k útoku na síly Osy v severní Africe. Ačkoli američtí vojenští velitelé věřili v úspěšné přistání ve Francii, Britům se podařilo, když Roosevelt podpořil Churchillovu žádost, aby se Spojenci připravili na francouzskou severoafrickou variantu.

Ze severu V plánu bylo napadnout Sicílii a poté pokračovat do italské pevniny a posunout se nahoru do takzvaného „měkkého podbřišku“ Evropy. Vítězství v regionu by také hodně pomohlo vyčistit Středozemní moře od lodní dopravy Osy a nechat ji více zdarma pro použití spojenci.

Spojenci plánovali invazi do Maroka a Alžírska. Obě tyto země byly pod nominální vládou Vichy Francie. Spojenci považovali vládu Vichy ve Francii za spolupráci s nacistickým Německem byly oba severoafrické státy považovány za legitimní cíle.

V Maroku působilo asi 60 000 francouzských vojáků s malou námořní flotilou založenou v Casablance. Spíše než bojovat s Francouzi se plánovalo získat spolupráce francouzské armády. Generál Eisenhower byl pověřen velením operace Torch a ve fázi plánování zřídil své sídlo na Gibraltaru.

Americký konzul se sídlem v Alžíru – Robert Daniel Murphy – měl za úkol ozvučit, jak bude francouzská armáda spolupracovat. 21. října 1942 byl vysoký americký generál Mark Clark poslán ponorkou do Cherchell na setkání s vyššími důstojníky francouzské armády se sídlem ve francouzské severní Africe.

Klíčem k pochodni bylo úspěšné obojživelné přistání. Byly vybrány tři místa přistání – Casablanca, Oran a Alžír.

Západní pracovní skupina měla přistát poblíž Casablanky v Safi, Rabatu a Mehdii a velil mu generálmajor George Patton. V této pracovní skupině bylo 35 000 vojáků.

Ústřední pracovní skupina měla přistát v Oranu. Velil mu generálmajor Lloyd Fredendall. V této pracovní skupině bylo 18 500 vojáků.

Východní pracovní skupina měla přistát v Alžíru a velil jí generál Ryder. V této pracovní skupině bylo 20 000 vojáků.

Přistání začalo před úsvitem 8. listopadu. Nebylo provedeno žádné předběžné bombardování letectvem ani námořnictvem, protože spojenci doufali, že Francouzi nacházející se ve třech přistávacích zónách neodolají přistání. Francouzské pobřežní baterie střílely na dopravní lodě, ale spojenecká námořní střelba se oplatila. Ukázalo se však, že francouzská palba odstřelovačů byla obtížnější. K vypořádání se s neočekávaným a nechtěným francouzským odporem byla na plážích přistání nutná letadlová letadla.

Odpor kladený Francouzi byl spíše nepříjemností než velkým vojenským problémem. Klíčovým cílem Pattona bylo zajetí Casablanky. Toho dosáhl 10. listopadu, když se dostal do města bez odporu, pouhé dva dny po přistání.

Jedním z problémů, kterým čelil Oran, byla skutečnost, že pláž nebyla vhodně vyšetřena těmi, kteří si přáli přistát 18 500 mužů na něm a značné množství vybavení. Vyloďovací plavidla zjistila, že voda byla neobvykle mělká a některým vyloďovacím plavidlům byla způsobena škoda. Takové chyby se dozvěděly a byly zohledněny při přistání v den D v červnu 1944.

V Oranu se některé lodě francouzského námořnictva pokusily zaútočit na spojeneckou invazní flotilu, ale byly potopeny nebo vyhnány na břeh. Francouzská vojska v Oranu se nakonec vzdala 9. listopadu poté, co na jejich pozice zaútočila střelba z britské bitevní lodi.

Operation Torch také zaznamenala první rozsáhlý americký vzdušný pokles, když 509. výsadkový pluk USA zajal dvě přistávací plochy poblíž Oranu .

Přistání v Alžíru napomohl pokus o puč ve městě pro-spojenecké síly. Vláda Vichy v Alžíru se proto více zajímala o odložení tohoto převratu než o to, jak čelit spojencům přistávajícím na plážích. Do 18.00 se město vzdalo spojencům.

Přistání na všech třech plážích byla velmi úspěšná. Francouzský odpor byl minimální, stejně jako spojenecké ztráty. Po sloučení svých sil se spojenci odstěhovali do Tuniska. Po úspěchu Montgomeryho v El Alameinu byla Afrika Korps na ústupu.Čím dále se však přesunul na západ od El Alameinu, tím blíže se dostal k nedávno vyloděným spojeneckým jednotkám.

Ačkoli byl Afrik Korps poškozen, byla stále silnou bojovou silou, jak to spojenci zjistili na průsmyku Faid a na průsmyku Kasserine. Síla dvou postupujících spojeneckých armád však znamenala, že byla uvězněna a 7. května 1943 se Afrika Korps vzdala. Otázka, zda by se kapitulace uskutečnila tak rychle bez úspěchu operace Torch, je otázkou.