Anglický pravopis je bizarní. Víme, že. Od chvíle, kdy se ve škole dozvídáme o tichém „e“, naše nevinná očekávání, že zvuk a hláskování by se měly úhledně shodovat, začnou mizet a brzy přijmeme, že „osm“ se rýmuje na „jedli“, „„ rýmuje se “láskou „“ a „to“ zní jako „příliš“ zní jako „dva“. Pokud se někdy na okamžik pozastavíme, abychom se nad těmito výstřednostmi divili, rychle rezignujeme na to, že musí existovat důvody – věci o historii a etymologii a zvuk se v průběhu času mění. To je jedno. Angličtina. LOL. Že jo? Je to to, co to je.

Ale někdy to angličtina zabírá příliš daleko, dělá něco tak drzého a nestydatého, že to nemůžeme nechat jen tak sklouznout. To je situace, kdy musíme odhodit ramena, položte ruce na boky a zeptejte se, prázdné místo, co je to se slovem „plukovník“?

„Plukovník“ se vyslovuje stejně jako „jádro“. Jak se to stalo? Z vypůjčení stejného slova ze dvou různých míst. V 15. letech si angličtina vypůjčila spoustu vojenského slovníku z francouzštiny, slova jako kavalérie, infanterie, citadelle, kánon a také coronel. Francouzi si je vypůjčili od Italů, poté vládnoucích odborníků na válečné umění, ale tím změnili Colonella na Coronel.

Proč to udělali? Běžný proces, který se nazývá disimilace – když se dvěma instancemi stejného zvuku vyskytují blízko sebe jedním slovem, lidé mají tendenci změnit jednu z instancí na něco jiného. Zde bylo první „l“ změněno na „r“. Opačný proces nastal u latinského slova peregrinus (poutník), kdy se první „r“ změnilo na „l“ (nyní je to peregrino ve španělštině a Pellegrino v italštině. Angličtina zdědila verzi „l“ v poutníkovi.)

Poté, co se disimilovaný francouzský koronel dostal do angličtiny, začali učenci z konce 16. století vyrábět anglické překlady italských vojenských pojednání. Pod vlivem originálů jej lidé začali hláskovat „plukovník“. v 17. století se pravopis standardizoval na verzi „l“, ale výslovnost „r“ byla stále populární (později ztratila slabiku a změnila kor-o-nel na ker-nel). Obě výslovnosti byly ve hře pro zatímco a ke zmatku přispěla i mylná představa, že „coronel“ etymologicky souvisí s „korunou“ – plukovník byl někdy v angličtině přeložen jako „crowner“. Ve skutečnosti je kořenem colonna, italština pro sloupec.

Francouzština se mezitím přepnula zpět na „plukovník“, a to jak v pravopisu, tak ve výslovnosti. Angličtina odhodí ramena, položí ruce na boky a zeptá se, jak je to nudné?