Regresivní daň, daň, která představuje menší zátěž (ve srovnání se zdroji) pro ty, kdo jsou bohatší. Jeho opak, progresivní daň, představuje větší zátěž pro bohaté. Změna jakéhokoli daňového zákoníku, která jej činí méně progresivním, se také označuje jako regresivní. Pokud je regresivita součástí navrhované daně, může se často stát středem politického argumentu proti této dani, i když je regresivita spíše vedlejším produktem než záměrem daně. V důsledku toho jsou hlavními příklady konkrétních regresních daní daně ze zboží, jehož konzumní společnost chce odradit, jako je tabák, benzín a alkohol. Často se jim říká „daně z hříchu.“

Většina ekonomů souhlasí s tím, že regresivita nebo progresivita jakékoli konkrétní daně má malý ekonomický význam. Důležitá je míra progresivity daňového systému jako celku. je důvod, proč i ekonomové, kteří se zasazují o prudce progresivní celkový daňový systém, mohou podporovat daň z benzinu jako způsob snižování znečištění ovzduší; pokud je daň z benzínu účinným způsobem snižování znečištění ovzduší, lze její mírný příspěvek k celkové regresi snadno kompenzovat progresivnější daně ze mzdy nebo z příjmu.

Jakákoli regresivita vyplývající ze široce založených spotřebních daní – jako je obecná daň z obratu nebo daň z přidané hodnoty – však může být těžko kompenzovatelná, pokud vláda zvýší podíl jejích celkových příjmů prostřednictvím těchto daní. Spotřební daně jsou obecně považovány za regresivní, protože studie ukázaly, že bohatší lidé utrácejí menší část svých příjmů. (Úplná analýza však musí zohlednit všechny budoucí spotřební daně, které budou nakonec zaplaceny, až budou nakonec spotřebovány úspory bohatých.) Ke zmírnění této vnímané regresivity se spotřební daně často vybírají nižšími sazbami u zboží vnímaného jako nezbytnost (jako je jídlo a oblečení), zatímco vyšší sazby jsou vybírané ze zboží vnímaného jako luxusní zboží (například šperky a jachty).